Jen tak si politicky zaplavat

Před operací si veřejně nezaplavete, protože tělo nějak není to "ono", po operaci to nějakou chvíli nejde, a jizvy na hrudníku, nebo viditelná transgenderovost někdy odsoudí k překvapeným pohledům nebo potutelným úsměškům už napořád. Zkušenost máme mnozí. S ní často přichází i nechuť odhalovat tělo kdekoli v cis a heteronormativním prostoru – prostoru kde dominuje představa, že jiní lidé neexistují, a že se všichni identifikují se svým biologickým „pohlavím“.

Pak si v tom běžte zaplavat, zrovna když nemáte náladu vysvětlovat lidem, že jejich představa o binárním světě, kdy kluci vypadají takhle, a holky jinak, je naprosto zcestná. A není se čemu divit. I já chodím na bazén raději relaxovat než vytvářet aktivistické debatní kroužky a vybojovávat si právo "na klid". I když jsme zcela nekonfliktními lidmi, konflikty se na nás někdy lepí stejně často, jako samotné nepochopení transgenderu. Tohle je smutná realita, která provází spoustu trans lidí při vstupu do veřejných prostorů rekreačních center, posiloven a bazénů, zkrátka všude tam, kde jsou na dveřích panáčci a panenky.

Právě proto mě zaujal leták v jednom z místních komunitních center v Seattlu, který se chlubil nápisem „Plavání pro všechny genderové identity a pro různá těla“. Malé sdělení v zápatí, že akce je organizována místní feministickou skupinou vedlo k mému radostnému zavýsknutí.

Vyrazil jsem tudíž na bazén hned následující sobotu.

Vyrazili jsme vlastně dva. Rickovi byl přidělen ženský rod po narození, ale sám se identifikuje jako muž. Přestože podstoupil operaci, aby vypadal víc jako muž, každodenně absolvuje nepříjemná rozhodnutí: Kterými dveřmi projít, mužskými nebo ženskými? Bez ohledu na to, které dveře vybere, lidé na něj zírají, a bohužel někdy i hůř. Křičí. Svět má ale většinou jen dvoje dveře. Bazény speciálně, představují extrémně binární místa.

Jenže tenkrát je všechno jinak. Už při vstupu do budovy komunitního centra Rainier Beach na nás zapůsobil obrovský banner: Trans lidé, vítejte! O krůček dál nás a další příchozí zaujaly malé fialové trans vlajky, které měli zaměstnanci připnuté na hrudích. Dokonce se mi zdálo, že se na nás nějak neuvěřitelně přátelsky smějí. Zreflektoval jsem proto svoji evropskou odtažitost a přistoupil na veselou náladu, která v centru panovala. Brzy se ukázalo, že to není podfuk. To co leták sliboval, přesně se dělo uvnitř.

Nápisy, All-gender Changing Rooms nám daly svobodu nevybírat a prostě zaplout do prvních dveří, které se nám líbily. Žádná tenze, žádné pohledy, žádné nepříjemné pocity. Do bazénu jsme skočili s nadšením. Přišlo mi, že jsme se ocitli v nějakém fantastickém hřišti dospělých. Lidé všech barev, etnicit, velikostí a tvarů, těla oblečená, těla v plavkách, těla v tričku, všechno bylo dovoleno a všichni prošli dveřmi, kterými se jim zachtělo. I paní na vozíku. Plavčíci jak vystřižení z Baywatch měli místo červených trenek fialové, děsně nám fandili do mikrofonu a do toho pouštěli punkové vykopávky, které už jsem dlouho neslyšel.

Z točité skluzavky se stal hit večera, a vidět dospělé lidi takhle blbnout bylo důvodem k úsměvné vzpomínce, která se mnou zůstala ještě dlouhé týdny. Genderová vodní anarchie nás nakonec tak spojila, že se nikomu nechtělo jít domů, a tak jsme všichni vyrazili na drink. Až na baru někde v Columbia City jsem se od pořadatele Salim dozvěděl, že se jednalo teprve o druhou z pilotních akcí All Gender Swim v Seattlu. Důvod? „Přijde nám nesmyslné, aby trans lidé, lidé různých etnik, lidé, kteří chtějí zůstat v bazéně zahalení, a lidé s postižením museli bookovat bazén sami pro sebe. Je to drahé, a vlastně smutné. Rozhodli jsme se, že všechny lidi, kteří mají ztížený přístup k plavání, spojíme dohromady a přinutíme tak město, které rekreační centra provozuje, aby vyhradilo čas a prostor právě těmto skupinám.“

Aha, uvědomil jsem si, že šlo vlastně o politické plavání. Měli jsme dokázat, že nás je dost (přišlo 80 lidí), a že si zasloužíme svůj prostor pro svobodu genderově-fluidního a jiného těla. Ostatně jinde se to již povedlo. Ve východním Vancouveru, jen pár kilometrů odsud na sever je celé jedno genderově neutrální rekreační středisko, jiní provozovatelé nabízejí Transgender Welcome čas specificky vyhrazený queer a trans komunitě. Plavání v šatech, nebo v oblečení není v severní Americe žádnou výjimkou. Nikdo není nucen do plavek a gumových čepic. Někdo pochopil, že ideál dokonalého těla je lež, a že prvním krokem, jak se jí postavit, je umožnit lidem přijít tak, jak chtějí a jak to potřebují. Narazil jsem tak na jeden z mých nejzajímavějších a nejpodnětnějších dní na západním pobřeží. Plavat teď chodím dvakrát týdně, myslím, že už méně politicky. Přestože záchranáři už zase nosí červené trenky, kření se na mě pořád tak nějak spiklenecky. Já vím, že Rainier beach je pro mě bezpečné místo. 

 Schuyler Bailar - plavecký trans* reprezentant harvardské univerzity

 Schuyler Bailar - plavecký trans* reprezentant harvardské univerzity