Zázrak jménem jméno

Medicínský svět se mnou nepočítá. Nemá na mě škatulku. Nepočítá se mnou více méně ani svět psychologický, v jeho slovnících jsem možná nějaká okrajová novinka. Já naopak kašlu na medicínu co to jde, alespoň v případě transgenderu. Nejsme sice na ostří nože, ale nějak se v té věci nemůžeme shodnout. Lékařské praxi mám za zlé, že pro změnu jména si musím na vlastní žádost nechat napsat duševní poruchu, a ona mi má naopak za zlé, že tu poruchu odmítám kudy chodím.

Ano, říkám tomu srážka s realitou, která probíhá nějak takhle: Něco po nás chcete, my vám to dáme, dostanete k tomu ale něco na cestu. F64.0 - diagnózu transsexualismus. Čert vem, že nejste transsexuál.

Přitom je to tak jednoduché. Jsem trans*. V mém případě to "téčko" mluví výhradně o svobodě těla a duše, o svobodě genderového vyjádření. Ani trochu nemluví o změně pohlaví. Někde na škále od M do Ž se často probouzím někde uprostřed, i když se mi občas stává, že mě přepadnou nálady a nápady, které bývají víc přiřazeny emku nebo žetku. Například, když mluvím na svého psa, a zrovna ho miluju úplně nejvíc nejvíc, průměrné emko by nikdy nepřiznalo, že se takhle rozněžňuje, šišlá a pěje různé fistule. Když mě ale někdo přitlačí ke zdi (často lékař, který chce zachraňovat můj život či zdraví) a přinutí mě k nějaké sebe-identifikaci, dost se u toho kroutím a vůbec se mi nechce, ale nakonec ze mě vypadne něco jako non-binary genderqueer. Ne že by fluidnímu genderu moc rozuměli.

A když si takhle léta plynu na té genderově tekuté škále tam a zpět, jedinné, co mi k příjemnému a bezstarostnému plynutí dlouho chybělo, bylo i genderově neutrální jméno. Takové, které nemá v zadu ocásek "ová" a neznamená, že všude tam, kde vytáhnu občanku potkávám pozvednutá obočí, a všude tam kde jsou jenom dvojí (emkové a žetkové) dveře, se křičí, nebo trapně upozorňuje na písmenka.

Jazyk totiž vytváří realitu. A jméno vytváří každodennost. Každodennost pasažéra ve vlaku který/která má jízdenku na jméno, každodennost člověka, který jde na technickou svému autu, každodennost člověka, který si chce bez problému vyzvedávat vlastní poštu. Jméno, které sedí, má zkrátka nezměrné výhody. Bez něj nelze jít ani k volbám. K občance se totiž nevydává potvrzení, že je doopravdy vaše.

O to důležitější byl boj o tohohle Banditu. Získání nového jména a příjmení nebyl rozchodem s mým původním jménem. Byl to rozchod se společností, která nebyla schopna za feminním příjmením umožnit existenci genderově svobodného člověka. Byl to rozchod s českým jazykem, jehož rigidita vytváří nesmyslně polární svět.

Nebyl to boj bez ztrát, ale byl to boj k vítězství. S efšedesátčtyřkou nakrku jsem pelášil/a rovnou na matriku, v ruce žádost o podivné jméno Rad Bandit, které znělo tak cize, že nad ním paní matrikářka pozvedla obočí po nezvykle dlouhou dobu. Zadívali jsme se na sebe upřeně. Adrenalinová chvilka, očekávání nejhoršího, ale místo toho zaznělo překrásné: Sežeňtě si k tomu jménu posudek, že vyhovuje požadavkům českého jazyka a my to vyhodnotíme.

Rozsudek zvaný další podmíněná naděje. Nejen pro mě, ale pro spoustu dalších trans lidí, kteří něchtějí podstupovat změnu pohlaví, ale stačí jim poladit pár drobností k tomu, aby se jim žilo dobře. Součástí takového procesu "lazení“ je totiž nezbytnost volby. Zvolit si míru zdravotní péče, zvolit si jméno, které jim sedí a zvolit si rychlost nebo pomalost s jakou se to stane.

V mém případě byl úkol jasný. Nalézt jazykovědce či jazykovědkyni, kteří by na papír lípli další podpis dalšího odborníka, který má vydat další rozsudek o mém dalším životě. Asi jsem ale vážně dítě štěstěny. Ač jsme se osobně nikdy nesetkaly/i, průlomový posudek genderové expertky a jazykovědkyně PhDr. Jany Valdrové nejenže vydal jednoznačně pozitivní vyjádření zvolenému jménu, ale současně se bez velkých fanfár, zcela jasně a bez výhrad postavil za práva trans lidí v České Republice svým nekompromisním zněním:

1. Křestní jméno Rad existuje, např. v arabštině znamená "hrom";

2. Také v ČR žijí lidé s křestními jmény z jiných národností, např. Irina, Oleg, nebo s cizí podobou českého jména, např. Nicole, Natali;

3. Jméno Rad odpovídá požadavkům na českou podobu jména, nepůsobí problémy při výslovnosti nebo zápisu a je skloňovatelné (Rad jako např. Konrád);

4. Jako lingvistka upozorňuji na závažný nedostatek v české pojmenovací praxi, a sice stávající velmi úzký výběr jmen pro lidi při změně pohlaví/identity (Alex, Vlasta, Nikola, René). Není možné setrvávat při této praxi a stigmatizovat osoby při změně pohlaví/identity tím, že budou moci volit jen z těchto několika málo jmen.

5. Žadatel se s jménem Rad Bandit plně ztotožňuje

A to samé u příjmení. Poslední zmínka o německém jménu Bandit zazněla někdy v roce 1934, když si Sigfried Bandit koupila lístek na loď do ameriky. Cestovatelka sice někam odplula, ale jméno v každém případě zůstalo, a ani toto nečiní nikomu žádné zvláštní problémy s výslovností. A tak tady v závěru vyprávění už je snad jasné, že toto je příběh s dobrým koncem. A to nejen proto, že jeden genderově fluidní člověk si konečně po letech oddechl, když usměvavá paní matrikářka vyrazila kulaté razítko při schválení žádosti o změnu jména, ale hlavně proto, že celá věc je dílčím, ale důležitém krůčkem směrem k tolik potřebné volbě v životech osob nekonformního genderu.

Rad Bandit