Viktor v berlínském WG – the place of queerdom

­„Jaké zájmeno ti nejvíc vyhovuje?“ zeptala se mě na uvítanou moje nová spolubydlící Kat, netušíc nic o tom, že v mojí mateřštině jsou zájmena pro trans* lidi snad ten nejmenší problém. „Já preferuju ‚they‘, ale ‚she‘ je taky v pohodě,“ dodala. V  berlínském WG, kam jsem se čerstvě přistěhoval, je takový dotaz zcela na místě – jedná se totiž o queer/trans*/feminist/leftist/vegan-friendly prostor, jehož obyvatelé sdílejí podobné životní osudy i přesvědčení.

Wohngemeinschaft, čili WG, je v berlínském kontextu celkem běžným pojetím společného bydlení, vystavěným na komunitních základech. Díky svému složení se však naše WG liší od většiny ostatních – zůstalo totiž ostrůvkem, který si stále pečlivě stráží jak levicové hodnoty, tak i queer, trans*, feministického ducha.

Původně výrobní halu, následně pak tělocvičnu, přeměnily před osmi lety něčí šikovné ruce na domov pro 8 queer laděných duší, z nichž polovina se identifikuje jako trans*. Současné mezinárodní osazenstvo tvoří původem londýnští Calvie, Kate a Ruby, místní Faustin a Rebecca, Martina z Lotyšska, Kat z Nového Zélandu a moje maličkost.

Kromě sdílených účtů za bydlení, nákupů potravin, úklidových a údržbářských povinností a společného stolování a pravidelných plén, na kterých se hlasuje o všech provozních drobnostech bytu, vyznává kolektiv další nepsaná pravidla – při výběru spolubydlících hraje zásadní roli sociální status a genderová identita (osoby z working class zázemí a trans* osoby mají pomyslné body navíc). Ve vyložené nevýhodě jsou cis males, tedy biologičtí muži, kteří se cítí býti muži, ať už jsou jakékoli orientace – jako hosté či milenci jsou sice vřele vítáni, pokoj si ale nepronajmou. „V první řadě chceme dát příležitost lidem, kteří jsou při hledání pronájmu znevýhodnění a nemohou si dovolit vlastní bydlení. Chceme tak vytvářet bezpečný přístav, kde můžeme prožívat vlastní identitu, aniž bychom se museli vůči někomu dalšímu vymezovat,“ komentuje strategii výběru spolubydlících Cal, který pracuje jako uklízeč. Další profese zastoupené ve WG jsou kuchař, učitel a asistentka na lince důvěry, jediná trans* žena ve WG pak provozuje služby, které u mnohých vyvolávají zdvižené obočí.

Kromě každodenních strastí a radostí či situace v oblasti trans* práv v té či oné zemi či otázek sociální politiky dojdou u kuchyňského stolu nezřídka na přetřes i rady ohledně výběru hormonální terapie, doporučení na queer lekce jógy nebo queer hours v místní posilovně anebo třeba úskalí sebeidentifikace v různých jazycích – jak je tomu právě i v případě osobních zájmen.

Navzdory veškerým zdánlivě omezujícím pravidlům tedy skýtá náš unikátní domácí prostor možnost prožívání vlastní genderové identity způsobem dosti osvobozujícím – a na jaké zájmeno se dnes cítíte vy?

Sledujte na našem webu další dojmy z Viktorova ročního pobytu v hlavním evropském městě queer a trans* kultury.