Uctění památky obětí transfobie 2016 (Transgender Day of Remembrance)

V neděli 20.11.2017 proběhla vzpomínková akce na uctění památky obětí transfobie. Zavzpomínat přišlo přes třicet lidí. Řada dalších nám vyjadřovala svou podporu alespoň viruálně. Proto bychom se chtěli se všemi, kteří se tohoto setkání nemohli zúčastnit, podělit o úvodní řeč po které následovalo čtení jmen těch, kteří v tomto roce zaplatili za svou odlišnost cenou nejvyšší – svým životem.

Drazí přátelé, dovolte mi poděkovat Vám, že jste se k nám připojili. Scházíme se podruhé v tento den a na tomto místě. Přišli jsme zavzpomínat na ty, kteří v sobě dokázali najít velkou odvahu a vymanili se z genderových streotypů. Byli to obyčejní lidé, jako vy, jako já. Bohužel společnost je za jejich odvahu otevřeně projevit své pocity krutě potrestala. Když jsem tu loni stála, děsilo mě 9 stránek plných jmen. Uvnitř jsem cítila odhodlání, chtít s tím něco dělat. Dnes tu stojím a těch stránek je 25. Svírá se mi z toho duše. V posledním roce jsem procházela coming outem a zažila velice složité období. Sama jsem několikrát stála před rozhodnutím, zda jsem schopná po všech ztrátách ještě žít dál. Nebyla bych první ani poslední trans člověk. A tak mě napadla myšlenka, zda bych vůbec dokázala unést, kdyby ten štos papíru obsahoval i jména těch, kdo zvolili tuhle definitivní cestu. Tlak společnosti, netolerance a trestání odlišnosti se někdy dá ustát jen stěží. Jednou jsem slyšela, že pokud selžou strážní andělé, musí pomoct lidé. Měla jsem obrovské štěstí, že i v těch nejhorších chvílích se našel někdo, kdo pomohl. Doufám, že i vás mohu poprosit o pomoc – pomoc se čtením jmen.“